OKRES LOUNY Z POHLEDU ZÁHAD

    Zjevením se zpravidla označuje jakýkoli viditelný úkaz nebo bytost nadpřirozeného původu. Obvykle se má za to, že je to postava někoho, kdo je mrtvý nebo daleko odtud. Tento termín aplikuje návrat entity na známé místo za nějakým konkrétním účelem. Zjevení a duch se často používají jako synonyma.

JIMLÍN - NOVÝ HRAD   (6 km JZ od Loun)

Bílá paní

    Na zámku jsou o půlnoci slyšet po chodbách tiché kroky, otevírání a bouchání dveří, řinčení a jiný hřmot. Světla touto dobou sama od sebe zhasínají. V této chvíli se zjevuje na zadním dvoře, na dlouhé chodbě a u brány Bílá paní.

KAŠTICE   (5 km S od Podbořan)

Bílá paní Judita

    O půlnoci prochází zámeckou zahradou a kolem zámku tajemná bílá postava - Bílá paní, bývalá majitelka zámku. U pasu má velký svazek klíčů. Volá prý sama sebe vlastním jménem „Judito!“ Je to přízrak Judity Geidlerové z Wolfsfeldu, bývalé zámecké paní, která zde hospodařila v letech 1740-1780 a měla pověst velké ukrutnice. Pro nesmiřitelnou vinu nenalézá v hrobě klidu.

PRAVDA - hrad   (14 km JZ od Loun)

Bílá paní

    Na lesnatém vrchu (kóta 491 metrů) se nacházejí trosky gotického hradu z konce 15. století. Na zříceninách se prý v noci zjevuje přízrak Bílé paní a kutálejí se z něho ohnivé sudy.

 LIBOČANY (2 km Z od Žatce)

Poklad na Kozákově

    Obec je rodištěm kronikáře Václava Hájka z Libočan, který byl autorem Kroniky české (1533). Poblíž obce je skála Kozákov, na které kdysi bývalo staré hradiště. Je zde údajně mnoho sklepů a zasypaných studní. Vypráví se, že je zde zakopán poklad, který je možné hledat jen o pašijích.

PÁTEK   (10 km SV od Loun)

    Ve sklepích pod starou myslivnou je údajně ukrytý poklad. Dříve tu stával ženský klášter premonstrátek. Za třicetileté války tudy táhlo vojsko s uloupenými poklady. Značnou část pokladů zanechali vojáci ve zdejších sklepeních. Jeptišky k pokladům přidaly zlatou monstranci a zlatou kvočnu s dvanácti kuřaty. Poklad prý hlídají duše jeptišek dodnes. Někdy je z podzemí slyšet tajemné klepání, jak kvočna svolává svá kuřata.

PETROHRAD   (12 km J od Podbořan)

Hrad Petršpurk

    V petrohradských lesích se vypíná Zámecký vrch (vrch Všech Svatých - kóta 460 m), na jehož temeni jsou zříceniny hradu Petršpurku. Hrad byl vystavěn asi roku 1360 českým pánem Petrem z Janovic, po kterém byl pojmenován Petrsburg, neboť podle tehdejší módy dávali šlechtici hradům německá jména. Staří Čechové však říkali a psali Petršpurk.

    Vrch byl přístupný jen z východní strany, neboť na ostatních stranách jsou příkré svahy. Nad spodkem někdejší věže je široko viditelná kaple, která byla vystavěna ze zřícenin hradu v 17. století. U ní lze spatřit propadlé staré sklepy. Výše pak stával horní hrad, na jehož nejvyšším místě je umělá zřícenina. Hrad vévodil po celá staletí na Jesenicku, což zanechalo odezvu v mnohých pověstech o hradu a Zámeckém vrchu, kde hrad stával.

Pověst o založení hradu

    Rytíř Petr si vystavěl na Zámeckém vrchu pevný hrad, který byl po zakladateli nazván Petrohrad, staročesky Petršpurk. Petr se dal do služeb míšenského markraběte. Tam se seznámil s jeho dcerou. Když požádal o její ruku, byl markrabětem odmítnut, neboť ten chtěl svoji dceru provdat za mocného knížete. Petr s dcerou markraběte uprchl na svůj hrad, oženil se s ní a později spolu měli dva chlapce. Markrabě marně pátral po úkrytu své dcery.

    Ale stalo se, že Petr byl nucen propustit nehodného sluhu ze služby. Ten se ze msty odebral do Míšně a markraběti prozradil, kde se jeho dcera ukrývá. Markrabě přitáhl s vojskem k Petršpurku s úmyslem dceru osvobodit, Petra potrestat a hrad srovnat se zemí. Když se chystali vojáci k útoku, vyšla z hradní brány dcera markraběte a nesla v náručí oba synky. Padla před otcem na kolena a prosila o milost. Otec neodolal a usmířil se s ní i s Petrem. Na hradě se potom oslavoval smír. Pověst připomíná jinou českou pověst o únosu Jitky knížetem Břetislavem.

Pověst o hradním pokladu

    Tato pověst má jisté historické jádro. Po Janovicích (1360-1483) byli pány Petrohradského panství Gutštejnové (1484-1545). Roku 1545 zemřel Volf z Gutštejna bez mužského potomka. Zanechal po sobě čtyři dcery, které se o panství rozdělily. Jedna z nich se provdala za Jaroslava Libštejnského z Kolovrat, který panství opět sjednotil.

    Pověst vypráví o tom, že rod petrohradských pánů zanikal a nakonec tu zůstaly tři dcery, z nichž nejmladší Marie oslepla. Toho využily její sestry a při dělení majetku jí ošidily. Za trest však předčasně zemřely. Marie zůstala neprovdána a dožila se vysokého stáří. Před smrtí dala uzamknout všechny pokladnice a sklepení a svazek klíčů předala své nejvěrnější služebnici s rozkazem vhodit je do studánky u rybníka. Služebná přislíbila ale dvakrát se od studánky vrátila, neboť jí bylo líto bohatství uloženého v pokladnicích. Paní však nepovolila a dívka klíče do studánky vhodila. Klíče se prý objevují na Velký pátek při hladině ale může se jich zmocnit jen ctnostný a zbožný člověk.

Poklad Slepé královny

    Za dávných časů byl hrad s velkými poklady majetkem tří sester, z nichž nejmladší byla slepá. Starší sestry se nechtěly o bohatství dělit, zemřely však náhlou smrtí - odnesl je ďábel. Nejmladší sestra se potom stala majitelkou všech pokladů a celého panství. Po letech zavřela všechny poklady do podzemních slují a zlaté klíče od nich i se zlatým křížkem dala vhodit do studánky pod kopcem, která se od té doby nazývá Křížová. Jakmile klíče zmizely ve studánce, hradní paní skonala. Od té doby sedí Slepá královna ve vrchu u svých pokladů. Jen v době jitřní mše o vánocích obchází napůl bíle a napůl černě oděná kolem pustého hradu.

    Klíče dodnes leží v Křížové studánce a jen o pašijovém týdnu vyplavou k povrchu. Poklady získat a Slepou královnu může vysvobodit jen neposkvrněný mládenec. Hradní vrch se na Velký pátek otvírá a s ním i přístup k pokladům.

Poklad ve skále

    Českou národní pověst o pokladu na Zámeckém vrchu převzali Němci od Čechů a zachovala se až do dnešní doby.

    Na Velký pátek šla chudá žena s dítětem lesem přes Zámecký vrch. Tu najednou spatřila otevřenou podzemní chodbu. Ze zvědavosti vešla dovnitř až se ocitla ve skalní síni, naplněné zlatem a stříbrem. V tom uslyšela hlas: „Vezmi si, ale nezapomeň na nejdražší!". Žena posadila dítě stranou a začala si plnit zástěru zlatem. Zapomněla na dítě a utíkala s bohatstvím domů. Hned se zase vrátila pro novou dávku, ale skála byla již zavřená a vchod do ní zmizel. Tu si teprve nešťastná žena uvědomila, že uvnitř zanechala své dítě. S pláčem se vracela po celý rok ke skále a marně hledala vchod do podzemí. Uplynul rok a na Velký pátek se skála opět otevřela. Když dovnitř skály žena vběhla, dítě si klidně hrálo s klenoty. Žena si však nevšímala bohatství a šťastná se vrátila se svým dítětem domů.

Zlatý hřeb

    Jeden chudý tesař se šel podívat na Zámecký vrch na zříceniny hradu. Našel tam nádobu se starými rezavými hřebíky. Vysypal je a začal je přebírat. Žádný se mu nehodil, až na jeden, který si dal do kapsy. Doma ke svému úžasu zjistil, že hřeb je z ryzího zlata. Běžel znovu na Zámecký vrch, ale nic tam již nenašel.

POSTOLOPRTY (8 km Z od Loun)

Podzemní chodba

    Kdysi tu stával lucký hrad Drahuš. Kolem roku 1120 tu byl založen benediktinský klášter Porta Apostolorum. Název města byl vykládán jako zkomolení tohoto názvu. Později se však ujal výklad (Václav Hájek z Libočan), že šlo o ves lidí, kteří „postoly prtali“ to znamená, že opravovali škorně.

    Při nízkém stavu vody v Ohři je prý možno pozorovat na dně řeky klenbu podzemní chodby, která vedla z kláštera pod Ohří až ke kostelu ve Skupicích. V této chodbě údajně mniši schovali stříbrné (zlaté) sochy dvanácti apoštolů. Do tajné chodby se dosud nikomu nepodařilo dostat.

ŽEROTÍN

Studánka se zlatou kvočnou

    Nedaleko Žerotína na levé straně od silnice Louny - Praha se nachází kostel svatého Blažeje. Zpod oltáře tohoto kostela vytéká pramen se zázračnou vodou. Podle vyprávění jsou zde zasypané podzemní chodby s poklady. Pod kostelem je údajně ukryta zlatá kvočna se dvanácti kuřaty. V současné době je zde zachována barokní čtvercová studna.

    

PANENSKÝ TÝNEC ( 5 km SZ od Slaného)

Nedostavěný chrám

    Nedostavěný gotický klášterní chrám se řadí svou uměleckou hodnotou k nejdokonalejším českým památkám.

    Chrám se skládá z 21 metrů dlouhého kněžiště, které je 9 m široké a přes 20 m vysoké. Z poměrně krátké západní třílodní části zbyly pouze jižní zeď s portálem, polovina západní zdi a základy zdí ostatních. Ze čtyř lodních pilířů byly tři zbořeny a na čtvrtém částečně spočívá zvonice, která byla postavena o mnoho let později.

    Chrám v Panenském Týnci je mlčenlivou kryptou svého zakladatele - Jaroslava Plichty z Žerotína, majitele hradu zbudovaného v letech 1230-1253 v sousední obci. Plichta ze Žerotína patřil ve své době k nejproslulejším českým rytířům. Padl v bitvě u Mühldorfu r. 1322 a chrám zůstal rozestavěný dodnes.

    Ve 13. století založili na místě dnešního Panenského Týnce páni z Žerotína nejprve klášter, do kterého přivedli jeptišky z kláštera sv. Anežky v Praze. V husitských dobách byl klášter rozbořen ale páni z Žerotína jej znovuzřídili a přivedli sem z Prahy vypuzené jeptišky klarisky. Po zrušení řádu za císaře Josefa II. byl Panenský Týnec prodán ve prospěch náboženského fondu.

    Náš psychotronik Stanislav Brázda naměřil v prostorách chrámu pozitivní zónu číslo 8, tedy nejsilnější, uzdravující. Stavitel chrámu Jaroslav Plichta z Žerotína byl podle měření pana Brázdy na 80% dobrým člověkem a byl duchovně na velmi vysoké úrovni (90%), byl to silně vnímavý člověk, který silnou kladnou energii v tomto místě cítil.

    Pozitivní zóna v Panenském Týnci svým tvarem připomíná kříž. Měřením siderickým kyvadélkem bylo zjištěno, že duše pana Plichty z Žerotína lpí na této stavbě dodnes a dokáže na 75% odradit kohokoliv, kdo by chtěl na místě chrámu postavit cokoliv jiného. Jakákoliv jiná stavba by totiž účinky této pozitivní zóny snižovala.

    Podle Dr. Olgy Krumlovské stojí chrám v Panenském Týnci na velmi silné pozitivní zóně, která má schopnost odstraňovat depresivní stavy, přinášet optimismus, dobrou náladu, elán a radost ze života. Pobyt na tomto místě je doporučován zejména lidem trpícím maniodepresemi, nedostatkem sebevědomí, lidem přecitlivělým, se sklony k sebevraždě. Energie vyzařující z tohoto místa posiluje obranyschopnost organismu. Dlouhodobější pobyt nebo časté návštěvy - posezení v trávě uprostřed chrámu, jsou doporučovány lidem po mozkové obrně, mozkové mrtvici a po veškerých úrazech hlavy. Na tomto místě je vhodné posedět v pohodlné pozici, položit ruce na kolena nebo do klína dlaněmi vzhůru a zpívat si nebo mručet.

    Kámen byl nejoblíbenější a také nejodolnější surovinou všech věků, která přetrvala celá staletí a kamenné stavby jsou vzácným dokladem dávných dějin lidstva

    V Čechách se vyskytují uměle vztyčené nahrubo opracované podlouhlé kameny - menhiry a to buď jednotlivě nebo ve skupinách. V minulosti byly považovány za posvátné kameny (Zakletý mnich) a byly spojovány s nadpřirozenými silami. K některým menhirům se vztahují i různé pověsti a romantické příběhy, které se svým obsahem navzájem podobají. Svědčí o tom i pojmenování některých kamenů - Zkamenělý sluha, Zkamenělý pastýř, Zkamenělý mnich, Zakletá panna apod. Tyto památky začaly u nás vzbuzovat větší zájem veřejnosti hlavně ve 2. polovině 19. století.

MEGALITY

    Název pochází z řeckého megas = velký, lithos = kámen, jinak se tím míní lidmi vztyčené jednotlivé balvany nebo jejich soubory - řady, aleje apod.

    Megality jsou archeologicky chápány jako díla lidí z určitého kulturního období. Archeologické nálezy z okolí megalitů mohou svědčit také o obřadní, obětní nebo pohřební funkci kamenů. Kameny často sloužily také k astronomickým pozorováním.

    Nejvíce megalitických památek je zachováno ve Francii (řady v bretaňském Carnacu - 5.730 menhirů na ploše 400 ha), kde také vzniklo pojmenování pro jejich jednotlivé druhy, dále v Anglii (kromlech Stonehenge - 121 kamenů na ploše 14 ha, první písemná zpráva je z roku 1148), kde se vyskytují i uměle navršené nebo uměle upravené kopce jako megalitické stavby (Silbury Hill, Tor Hill, Dragon Hill aj.), Německu, v Čechách i na Kavkaze.

MENHIRY

    Menhir je označení pro jednotlivé a obvykle neopracované nebo jen hrubě opracované vztyčené kameny (bretonsky men = kámen, hir = dlouhý). Podobná je stéla, která je však štíhlejší a je zpravidla vztyčována na hrobech..

    V naší oblasti byl velký počet menhirů ve středověku zničen, většinou z popudu katolické církve. V současné době je u nás známo asi 26 lokalit menhirů hlavně z oblasti severozápadní části Čech mezi Vltavou, Labem, Ohří a Berounkou a několik izolovaných odjinud. Většina českých menhirů se nachází v obvodech tří zhruba kruhových území o průměru asi 30 km - Pražská kotlina, lounsko-rakovnická oblast (keltské osídlení Žatecka) a Litoměřicko. Celý komplex menhirů současně tvoří linie táhnoucí se ze středních Čech až k úpatí Krušných hor. Lokality menhirů se táhnou hlavně ve dvojím směru - sledují buď poledníkový směr nebo slunovratový směr. Někdy tvoří kamenné řady - např. Kounovské kamenné řady („Český Carnac“). U kamenných řad se dá předpokládat astronomický účel

DOLMENY

    Dolmeny jsou megalitické stavby z několika stojících kamenů (2-6 svislých prvků) s překladem tvořeným velkým plochým balvanem. Název pochází z bretoňského dol = stůl.

    Jsou to různé kamenné stoly, přístřešky, umělé jeskyně a hroby. Dolmeny sloužily zřejmě jako primitivní svatyně a obětiště.

TRILITY

    Sestava ze 3 prvků - tvar řeckého písmene pí. Trilit je kamenné napodobení brány tvořené třemi kameny (2 svisle, 1 vodorovně jako překlad).

KROMLECHY (HENGE)

    Kromlechy jsou kamenné kruhové prstence, složitá kruhová seskupení vztyčených kamenů do kruhů a řad ke kultovním a astronomickým účelům. Sloužily zřejmě k určování přesné doby setby a jako kalendář (Libenice u Kutné Hory).Na britských ostrovech jsou známy pod označením henge (starý anglický název, snad keltského původu). Nejznámějším kromlechem je kultovní místo Stonehenge v Anglii.

VIZÍRY

    U megalitů je to např. hrana kamene nebo úzká mezera mezi kameny, která slouží jako zaměřovací prostředek.

LOUNY (59 km SZ od Prahy) - 

Město uprostřed menhirů

    Louny jsou střediskem oblasti, kde se vyskytují menhiry. V Lounech kdysi bývaly dva menhiry - jeden na západním předměstí při silnici do Postoloprt a druhý v jižní části města na tzv. Glázrově poli (výška - 1,5 m, zašpičatělý tvar s hladkým povrchem načervenalé barvy). Dnes jsou tyto menhiry ztracené.

SELIBICE (SV od Žatce - nedaleko od Tvršic)

Menhir

    V roce 1983 ještě ležel v údolní nivě opuštěného meandru řeky Ohře mezi Žatcem a Postoloprty, asi 600 m západně od Selibic. Roku 1993 byl díky Jaroslavu Helšusovi z Loun přemístěn do areálu muzea v Lounech, kde se nachází na nádvoří u zdi dodnes.

KLOBUKY (okres Kladno - 10 km SZ od Slaného)

„Zkamenělý pastýř“,  („Kamenný muž“, „Zkamenělec“, „Zkamenělý slouha“, „Ke kameni“)

    Mezi Telcemi a Klobuky stojí na poli asi 100 m východně od silnice z Telec do Klobuk náš nejznámější a největší menhir asi 3 metry vysoký a 1 metr široký. V okolí kamene bylo dříve 6 - 12 menších kamenů („stádo“). Podle pověsti postoupí kámen za rok o krok jako zrnko písku ke kostelu ve vsi.

    Bližší údaje:Nejznámější a největší menhir v Čechách. Litologie - železitý pískovec, výška - 3,5 m (70 cm v zemi), hmotnost - 5 t, šířka - asi 1 m. Nejstarší doklady - 1841 (mapa), 1861, 1868, 1877

    Podle starých keltských bájí prý vždy v čase letního slunovratu za úsvitu zakřičí menhiry k nebi. V roce 1979 byly prováděny u kamenného kruhu Rollright v Irsku pokusy, při kterých vědci naměřili v době kolem slunovratového východu slunce jakési pulzy v oblasti pásma ultrazvuku, vysílané těmito kameny. Jinde prý byly změřeny změny magnetického pole či dokonce vysílání v oblasti elektromagnetických vln.

    Podle článku v Expresu ze dne 4.7.1994 byl s menhirem u Klobuk prováděn 21.6.1994 podobný experiment za použití nejmodernější techniky. Bylo sice zjištěno, že kámen vyzařuje určitý druh energie ale jedinou indicií, že je kámen nějak aktivní, byl pouze velmi nepříjemný pocit a negativní zdravotní problémy, které se projevily u několika osob v blízkosti kamene.

    Dr. Olga Krumlovská udává, že kámen vyzařuje obrovskou pozitivní energii. Doporučuje opřít se o kámen zády, hlavou se dotknout menhiru, obejmout kámen pevně rukama (dlaně musí být přitisknuty ke kameni), dívat se do oblohy nebo zavřít oči, nemyslet pokud možno na nic. Brzy člověk ucítí, jak do něho hlavou a zády vstupuje mírné teplo a může cítit, jako by z něho půda pod nohama odsávala cosi tíživého, co organismus otravuje. Negativní energie se vpije zcela do země a její místo naplní pozitivní kosmická energie. Člověk potom pocítí velkou úlevu na těle i na duši.

    Ing. Pavel Kozák však udává, že energie kamene je menší než u menhiru v Drahomyšli - příjem kosmické energie je slabší a ochranné pole je 1 metr kolem kamene. Menhir spojuje s Řípem = směr východu slunce při keltském svátku beltin.

DRAHOMYŠL    (7 km JV od Žatce)

„Zakletý mnich“, ("Zkamenělý kapucín“, „Mnišský kámen“)

    U polní cesty z Drahomyšle do Strkovic asi 400 m od severního okraje obce stojí kámen „Zakletý mnich“. Původně prý stával mezi obcí Cítoliby a Žatcem v polích u vsi Radomyšle při křižovatce cest.

    Je to plochý pískovcový kámen, který vyčnívá asi 2 metry ze země. Kolují pověsti o několikerém odvezení tohoto kamene z pole a opětovném navrácení na původní místo, proto jsou pochybnosti o jeho původním umístění.

    Ke kameni se také váže pověst o žatecké dívce, která se zamilovala do mladého mnicha. Dívka s mnichem uprchla ale sledoval je podezíravý převor kláštera, který mladíka proklel. Kletba proměnila mladého mnicha v kámen. Dívka byla obviněna z čarodějnictví a ze způsobeného neštěstí. Ze strachu před mučením se údajně k činu i doznala.

    Bližší údaje:2. nejznámější menhir v Čechách. Litologie - křemenec, křemitý pískovec, slepenec, výška 2,2 m, hmotnost 2,2 t, mírně nakloněný nápadný plochý kámen tzv. „sluňák“ s hrotitým tvarem, dole široký 2,5 m, nahoře 0,5 m, nejstarší doklady - 1859, 1868, 1895

    Ing. Pavel Kozák udává, že tento menhir je starší než menhir u Klobuk a má mnohem silnější energetické působení (TREK transformovaná energie kamene). Do kamene přichází zemská energie a 3 složky kosmické energie. Kámen má kolem sebe 1/2 metru ochranný obal. Menhir má i energetické oko, prostředek komunikace, obrazového snímání a záznamu krajiny. Ing. Kozák údajně navázal mentální kontakt s kamenem..

BŘEZNO (4 km Z od Loun)

Menhir „Zakletá dívka“, („Zakletá panna“, „U kamene“)

    Kámen vysoký asi 135 cm, stával původně na poli při cestě z Března do Malnic.Podle pověsti jej kdysi odvezl z původního místa sedlák, aby si z něho udělal sedátko u svého statku. V noci se však kolem kamene sbíhali psi a žalostně vyli a proto byl sedlák nucen vrátit kámen na původní místo.

    Původní umístění „Zakleté dívky“ vyznačovalo spolu s „Kamennou pannou“ u Rakovníka přesný poledníkový směr. V minulosti se tento menhir delší dobu povaloval v příkopu okresní silnice poblíž svého původního místa a hrozilo mu zničení. V listopadu 1986 byl převezen díky Jaroslavu Helšusovi do muzea v Žatci, kde je umístěn na zahradě dodnes.

    Bližší údaje:3. nejznámější menhir v Čechách. Litologie - křemenec, křemitý pískovec, výška - 1,4 m, hmotnost - 0,4 t, tvarem připomíná komolý kužel, nejstarší doklady - 1843 (mapa), 1895, 1896

HŘIVČICE (12 km JV od Loun)

„Starý ukazatel cest“

    U silnice z Vrbna do Peruce stojí v obci Hřivčice za nízkým plůtkem štíhlý pískovcový sloup s textem „Starý ukazatel směru cest z r. 1680. Památkový úřad v Praze“.Původní umístění kamene je rozporné, bližší podrobnosti nejsou známy. Na dvou místech jsou vidět stopy po přeražení a slepení cementovou maltou. Umístění tohoto menhiru je spojováno přímkou s menhiry z Kamenného Mostu (okres Kladno) a Dolních Chaber (Praha 8).

    Bližší údaje: Litologie - pískovec, výška - 1,8 m, hmotnost - 0,6 t, štíhlý kamenný sloup, nejstarší doklady - 1680, 1983

ORASICE

Menhir

    Na severozápadním okraji obce u polní cesty pod starým stromem stojí kámen z křemence, vysoký 0,8 m, hmotnosti 0,2 t.

    Bližší údaje: Zploštělá stéla, litologie - krušnohorská rula, výška - 2,1 m, hmotnost - 1 t, nejstarší doklady – 1983.

KOUNOV   (okres Rakovník – 15 km SZ od Rakovníka)

Kounovské kamenné řady „Český Carnac“

    Na rozhraní okresu Louny a Rakovník mezi obcemi Kounov, Nečemice, Pnětluky a Domoušice - nedaleko Domoušic na náhorní plošině Rovina (kóta 526 m) 1,7 km SV od obce Kounov, J od Pravdy se ve smíšeném lese nacházejí pravidelné řady menších balvanů z křemenců, křemitých pískovců a slepenců tzv. „Kounovské kamenné řady“. Svým uspořádáním připomínají slavné řady menhirů v bretaňském Carnacu. První popsal tyto kamenné řady v roce 1934 kounovský učitel A. Patejdl.

    Existuje zde 14 téměř úplných řad, několik je jich částečně zachovalých. Řady měří 200 - 300 m, nejdelší 350 m. V jižní části se nacházejí zbytky nejméně dvou dalších kamenných řad. Kdysi tu údajně byly i velké kameny seřazené do kruhu na způsob kromlechů a to v blízkosti dnešní 9. řady. Celý komplex se rozkládá na ploše asi 11 ha. Současný stav lokality není zřejmě již původní.

    V roce 1973 zde prováděli mladí astronomové - členové Kosmického klubu Rokycany výzkum. Bylo nalezeno asi 2.239 kamenů různých velikostí - od 0,2 m do cca 1 m. Dva největší kameny byly nazvány Pegas a Gibbon (váží 6 tun a má výřez ve tvaru široce rozevřeného písmene V). Z jejich vzájemné pozice lze zaměřovat body východů Slunce a Měsíce při významných hospodářských datech, což podporuje hypotézu o kalendářní funkci celé stavby. Ostatní balvany jsou vysoké kolem 80 cm a méně. Řady jsou situovány téměř přesně v SJ směru

    Dosud se nepodařilo zjistit přesné stáří těchto řad ani jejich skutečný účel. Ani archeologický výzkum v roce 1976 nepřinesl rozluštění tajemství. Existuje několik hypotéz o skutečném významu těchto řad - hříčka přírody, keltské závodiště při kultovních závodech, rozdělení políček, astronomická funkce aj.

    V blízkosti řad na severním výběžku Roviny poblíž barokní hájovny asi ve vzdálenosti 1.200 m SV směrem se nacházejí pozůstatky po halštatsko-laténském hradišti (ze starší doby železné asi 600-500 let př.n.l.) s mohutnými zbytky opevňovacích valů. Archeologický výzkum přinesl doklady o násilném zániku hradiště.

    Kamenné řady u Kounova spolu s kamennými řadami u Nečemic a objekty na Špičáku, u Klučku a u Hředel leží v jedné přímce, která v zásadě odpovídá azimutu západu Slunce při letním slunovratu.

    V roce 1987 zde byla otevřena naučná stezka, která měří cca 2 km a má 11 zastávek.

    NS začíná za nádražím ČD Mutějovice u silnice směrem na Kounov - asi 300 m západním směrem od nádraží poblíž osamělého stavení.

NEČEMICE    (10 km JV od Žatce)

Megalitické řady

    Lokalita se nachází asi 1,5 km vzdušnou čarou od Nečemic, přibližně 5,5 km vzdušnou čarou od kounovských kamenných řad, na zvlněném severním úbočí Nečemického vrchu v cípu lesa na strmém svahu nad potokem tekoucím ze Lhoty ke Klučku asi 350 m JZ směrem od bývalého dřevařství Nový svět.

    Nečemické kamenné řady byly objeveny v roce 1951 kounovským učitelem Václavem Náprstkem. Jsou podobné kounovským řadám, mají směr S-J a tvoří je křemencové kameny. Řady větších kamenů jsou situovány kolmo na vrstevnice a na rozdíl od kounovských řad jsou kratší - nejdelší měří asi 100 m a je jich méně - dnes pouze zbytky 4 řad. Také v polích u cesty se nacházejí balvany - pozůstatky řad, které byly odstraněny z původních míst dávnými zemědělci.

    Nečemické řady ukazují na nedaleký Výrov (kóta 509 m). Z horní části lokality je přímá dohlednost na 1,5 km vzdálené pravěké hradiště Kuk na tomto vrchu, kde byly nalezeny stopy osídlení už z doby halštatské, tedy z časů asi 500 let př. n. l. Toto hradiště bylo ještě někdy na přelomu 8. a 9. století osídleno Slovany. V ose Nečemice - Výrov stával u obce Březno menhir, který spolu s menhirem u Klobuk tvoří s nečemickými řadami trojúhelník.

Kamenný kruh a řada na Špičáku

    Vrch Špičák (kóta 488 m) - SZ od oblouku silnice Kounov - Domoušice. Nachází se v bodě slunovratové spojnice kounovských a nečemických kamenných řad. Na lokalitě je zachován fragment kamenné řady, balvan - zřejmě vizír a nepravidelná skupina kamenů - zřejmě kruh.

KLUČEK   (JV od Žatce)

Kamenné řady

    Mezi obcemi Lhota a Kluček nad mlýnem Tasov je v nadmořské výšce 302 m mírně nakloněná náhorní plošina, kterou lemuje velké množství převážně zaoblených křemencových bloků. Původně zde bylo asi 5-6 kamenných řad, dnes je zde pouze 1 pás kamenů na okraji pole nad srázem.

    Značné množství kamenů leží svrženo na úpatí jižního svahu - při okraji asi 400 balvanů z křemenného pískovce až křemence. Některé z objektů připomínají menhiry. První zmínky o lokalitě jsou z roku 1946.

    Proč naši předkové pečlivě vybírali několikatunové kameny a táhli je desítky kilometrů daleko, aby je pak na nějakém přesně vybraném místě vztyčili, zůstává pro nás dnes záhadou. Bylo však zjištěno, že větší četnost megalitů je v místech, kde působilo učení druidů.

    Menhiry jsou v krajině rozestavěny podle nějakého nám neznámého pořádku. V jejich rozmístění lze však rozeznat jakousi geometrii, podle níž lze místa jejich výskytu spojovat do kruhů, pětiúhelníků nebo linií. Vzdálenosti kamenů mezi sebou se zdají být odvozeny z určitých číselných hodnot. Odtud byla zpětně určena velikost megalitického yardu (domnělá megalitická délková jednotka udávaná nejčastěji hodnotou 0,83 m) jako základní jednotky délky, kterou používali tehdejší stavitelé megalitických staveb.

    Kameny zřejmě sloužily k nějakému racionálnímu účelu, jejich astronomická orientace mohla být až druhotným znakem, důsledkem čehosi, co jsme dosud nepochopili. Naši předkové zřejmě nepotřebovali vztyčené kameny jenom k tomu, aby podle zaměřených hvězd v jejich zákrytu poznali, že je čas zasít nebo sklidit úrodu. Známý spisovatel sir A.C. Clark se dokonce domnívá, že stavitelé megalitických památek byli rozhodně mnohem chytřejší než ti, kteří o nich dnes píší knihy.

    Některé z hypotéz udávají, že pomocí kamenů bylo možné zřejmě získávat energii tam, kde by jinak zůstala neprojevena a využívat ji k posílení a ochraně člověka, rostlin a zvířat. To byl patrně i důvod, proč lidé dopravovali mnohdy i na značné vzdálenosti veliké kameny a stavěli z nich různá seskupení. Energetická funkce je stejná v přirozeně vzniklé kamenné soustavě i v případě umělé stavby a závisí hlavně na vhodnosti místa a tvaru kamenných krystalů.

    Pokusy bylo zjištěno, že menhir kolem sebe vytváří ochranné kruhové linie. Kruh, který je silnější než menhir, předává energii kamenům po obvodě, které se vzájemně po nějaké době spojí energetickou kružnicí. Ochranné energetické pole, které se šíří od kruhu, velmi silně tlumí veškeré negativní zóny, včetně geopatogenních. V dolmenu energie vertikálně sestupuje stropem. Geometrie prostoru dolmenu umožňuje pobyt osoby uvnitř a to může sloužit např. k tzv. zasvěcování, příjmu energií a informací. Kameny v řadě vytvářejí pruh energie, který pokračuje v prodloužení řad a je zjistitelný do vzdálenosti několika set až tisíce metrů. Není zřejmě náhodou, že ve směru kounovských kamenných řad leží Malé hradisko nebo, že ve směru nečemických řad leží pravěké hradiště Kuk.

    Někteří badatelé se domnívají, že kámen je jakousi akupunkturní jehlou napíchnutou do silových zemských vodičů energie. Potencionální zdroj zemské energie je v těchto místech zesilován působením velkého kamene nebo kamenné stavby. Podle jedné z hypotéz jsou kameny i akumulátory kosmické energie. Kámen dokáže v sobě spojovat zemskou a kosmickou energii, transformovat tuto energii (TREK = transformovaná energie kamene) a vyzařovat ji do svého okolí. Tuto energii je možné přenášet na dálku energetickými přímkami, které mohou být i cestou myšlenek a zpráv. Spojovacích linií mezi menhiry bylo proto možné zřejmě i mentálně využívat pro přenos zpráv a pro spojení s informačním polem kosmu a planety Země.

    Princip, na jehož základě kameny pracují s energiemi, je ukryt v krystalech, z nichž sestávají. Krystaly se chovají dielektricky tzn., že vlivem vnějšího elektromagnetického pole polarizují- na určitém místě v krystalu vzniknou elektrické náboje. Totéž se děje i v krystalech některých nerostů (křemen, turmalín) při působení mechanického tlaku nebo tahu - tzv. piezoelektrický jev, který je i principem fungování mikrofonů, gramofonů, zapalovačů apod.

    Kámen, který sestává z velkého množství krystalů, může mechanické nebo tepelné namáhání převádět na elektromagnetickou energii a naopak energie elektromagnetického charakteru může v kamenu vyvolat akustický efekt. Speciální druh energie jako je světlo může patrně kámen transformovat na jinou energii. Fyzikálním měřením bylo např. zjištěno, že anglické menhiry jsou zdrojem elektromagnetického záření, ultrazvuku (především při východu Slunce) a v některých případech také radioaktivního záření.

    V nedávné době bylo také zjištěno, že biologická a psychická energie člověka je schopna ovlivňovat vyzařování megalitů. Například Dr. Robins zjistil v letech 1978-1979 na lokalitě Rollright, kde je soustava kamenný kruh (kromlech) + menhir a další skupina menhirů, že ustalo vyzařování ultrazvuku z menhiru, když do kruhu vzdáleného 70 m vstoupil člověk. V pokusech byla sledována intenzita ultrazvuku a bylo zjištěno, že nejvyšší hodnota je 1/2 hodiny před a 2-3 hodiny po východu slunce. K této problematice vyšel zajímavý článek v časopise Magazín 2000 (č. 8/1997, str. 12-13, Ing. Pavel Kozák - Skrytý život megalitů). Energetické působení menhirů je zkoumáno v současné době hlavně psychotronicky.

Helšus J., Hluštík A.: Kamenné otazníky aneb Megality v Čechách - Svojtka a Vašut, Praha 1991

Kocourek P.: Průvodce Naučnou stezkou Kamenné řady u Kounova - Rakovník 1990

Kozák P.: Místa působení - Megality, posvátná místa, obrazce v obilí - ArchET České Budějovice + Pyramida Zdíkov 1997

Krumlovská O.: Místa, která léčí - Kde a jak čerpat energii - Troja Praha 1997

Sklenář K.: Slepé uličky archeologie - Mht 1995

Svoboda K.: Tajemné megality - Svědkové doby kamenné - Horizont Praha 1990

Stejskal M., Marenčin A.: Labyrintem tajemna aneb Průvodce po magických místech Československa - Paseka Praha 1991

Šarič R., Štěpánek P.: České megality - průvodce - MATERNA 1998

Astro č. 23/1996

Expres 4.7.1994

Magazín T 95 - č. 7/1995 - Tajemné menhiry v Čechách

Magazín 2000 č. 2/1997, č. 8/1997